Vydané knihy

Šest povídek o mýtických bytostech a jejich životě ve skutečném světě. Jsou silné a inteligentní, což je činí smrtelně nebezpečnými. Nejsou to však bezduché stroje na zabíjení. Stejně jako lidé mají své touhy, myšlenky a pocity. Některé žijí skrytým životem mezi námi, jiné neváhají krutě zabíjet v zájmu vyššího dobra. Příběhy jsou různé, avšak ze všech čiší pach strachu. Jaké myšlenky má pán tvorstva, když se stane pouhou kořistí?

Něžná vina je román opavského spisovatele německého původu Josefa Richtera (4. 3. 1948 Karlovice u Vrbna pod Pradědem – 13. 5. 2014 Opava). Autor popisuje dramatický život v prvních poválečných letech na Jesenicku. Události jsou nazírány mladým, teprve dospívajícím člověkem. Žánrově jde o román výchovy (Bildungsroman). Zobrazené situace v obci a okolí se motivicky dotýkají různých témat tzv. velkých dějin, která často nečekaně vpadávají skrze ústní podání nebo z tehdejších médií (rozhlasu a novin), případně vlivem již konkrétních administrativních nařízení, do života prostých obyvatel Jeseníků. Josef Richter se ovšem pokusil do krátkého časového úseku poválečných let vtěsnat různé historické události, o kterých se mohl dozvědět jenom zprostředkovaně jako mladý člověk nebo až v dospělosti, když mnohé byly v Československu tabuizovány. Například divoký odsun sudetských Němců (za mnohdy dramatických okolností), vraždy německých obyvatel, včetně událostí v Leštině a teroru v internačních táborech pro německé obyvatele Sudet, odsouzení k smrti političky Milady Horákové, události v Maďarsku roku 1956 atd. Některá líčení v románu vycházejí často z vyprávění o zážitcích z války a po válce různých románových postav – jak německých z vypravěčova příbuzenstva nebo okolí ve vsi či městečku, tak českých, popřípadě osob jiného původu (mj. slovenské nebo maďarské národnosti).
Román vytváří dramatický oblouk od prostých chlapeckých dobrodružství a začátků docházky v obecné škole, kde humorné situace vyplývají i z jazykové komiky v národnostně smíšené třídě, až po vyústění v tragickou nehodu po výstřelu z náhodně nalezeného panzerfaustu (pancéřové pěsti) a jejích osudových následků.
Román je laděn přes veškerou tragiku událostí humorně tak, jak to odpovídá nazírání mladého chlapce, který vyrůstá v pohraničí po válce, a to je bohaté na různá autenticky prožitá dobrodružství. Neskutečně dramatický závěr románu (smrtelná nehoda mladé ženy a následné mučení chlapce, hlavního hrdiny příběhu, českými vyšetřovateli, jakož i jeho tajné převezení do bezpečnější země v železničním vagonu spolu s postiženými chovanci albrechtické nemocnice, o něž pečovaly řádové sestry) není prožitkem autora. Avšak podle svědectví jeho syna Reného se setkal v zahraničí s člověkem, který tuto událost skutečně prožil na vlastní kůži. Ani v tomto případě tedy nejde o vymyšlenou příhodu.

Próza Danuty Kostewiczové – současné polské spisovatelky – Andante spianato je jednolitým textem, který není rozdělen do kapitol či jinak vnějškově strukturován. Autorskou filozofii charakterizuje individuální a sugestivní svět fantazie soustředěný kolem základních a pro duševní stav člověka neopomenutelných existenciálních zkušeností, jako je údiv (překvapení) a nadšení (okouzlení), zakotvení v bytí, v tomto případě v obtížném, složitém, ale emocionálně autentickém (ve smyslu citové opravdovosti) až extatickém optimismu. Klíčovými slovy textu Andante spianato jsou okamžik (chvíle) a bod (úhel pohledu). V knize nechybí kritika člověka, který nosí hlavu tak vysoko a zrak zaměřuje do výšek natolik, že jím až „děraví“ nebe, neboť se mu zdá, že je Bohem, ale přitom se nenaučil být člověkem.

Hudební titul prózy Andante spianato ukazuje na úryvek velmi známého a významného Chopinova díla Andante spianato, které bývá chápáno jako „ukolébavka“. „Andante spianato“ též označuje tempo (hry), které se může vztahovat k tempu pochodu, který subjekt prózy prožívá a registruje kolem sebe další zážitky a dojmy – činí tak spíše beze spěchu v mírném tempu (andante), své kroky klade rytmicky pravidelně a klidně (spianato).

Místní podivín a laický dominikán Antonín poslechne tajemný hlas, který ho dovede k velmi zvláštnímu chlapci, Bastienovi. Antonín se o něj postará a zjistí, že má svérázný postoj k Bohu, neuvěřitelné teorie o původních stvořitelích a o nebeském Jeruzalémě. A zatímco Antonína fascinuje Bastienova neobvyklá a až nadlidská duše, ruský mafiánský boss se zhlédne v jeho těle a chce ho pro svůj špinavý byznys získat stůj co stůj. Pošle pro něj své muže, ti ale umírají v souhře velmi nepravděpodobných náhod. Unese tedy jeho přátele, aby ho vydíráním přiměl ke spolupráci… Kdo vlastně je Bastien a proč se kolem něj začínají dít tajuplné věci, které nakonec otřesou poklidným městečkem v předadventní čas? Dokáže odolat všem nástrahám a dokončit své poslání?

Dvacet povídek od dvaceti začínajících autorů. Všechny původní, nikde předtím nezveřejněné, i když ne všechny úplně nové. Některá díla prostě jen jejich autoři vytáhli ze svého literárního šuplíku. Děj povídek se odehrává v současnosti, ale i v budoucnosti i v minulosti. Zřejmě většinu z nich lze je zařadit do žánru sci-fi, jiné jsou prostě zajímavé příběhy ze současnosti, minimálně dvě povídky bych zařadil do žánru krimi. A o čem že ty povídky jsou? Dá se říct, že o tom, co trápí, co zajímá, čím se zabývá současná teenage generace. Přece jenom převážná část autorů jsou středoškoláci. Více informací najdete v úvodu v samotné knize resp. v její ukázce zdarma.

Texty obsažené ve sborníku s názvem Radost pocházejí z per, propisek i klávesnic rozmanité skupiny autorek a autorů. Někteří z nich už mají za sebou desítky let životních zkušeností, a jiné teprve sfoukly šestnáctou svíčku na narozeninovém dortu. Všechny však pojí podobná hravost a vášeň, která je přivedla do kurzu tvůrčího psaní pro seniory a dospívající pořádaného literární platformou Poustevna. Při čtení následujících povídek, básní a fragmentů často ani nepoznáte, jaké datum narození jednotliví pisatelé nosí ve svých občanských průkazech. Rozhodli jsme se proto záměrně tuto informaci neuvádět a ponechat na fantazii čtenáře, aby sám nejlépe posoudil, čí mysl je hodna označení mladá, hravá, zkušená nebo vyspělá.

Mezigenerační kurz tvůrčího psaní zrealizovala v roce 2021 literární platforma Poustevna díky finanční podpoře Evropského sboru solidarity. Sami bychom však psaní učit nedokázali. Přizvali jsme si proto na pomoc vyučující z řad předních českých spisovatelů, jmenovitě Jonáše Zbořila, Davida Jana Novotného, Ondřeje Macla a Terezu Semotamovou, kterým tímto srdečně děkujeme. Jak se pod jejich vedením začínajícím autorkám a autorům ze dvou různých generací dařilo, můžete posoudit sami v uvedených devatenácti textech.

Vaše Poustevna

Sbírka Chřadnoucí růže mezinárodně proslulého keňského básníka Christophera Okemwy se zabývá posledními věcmi člověka, přičemž navazuje na pohřební rituály a folklor kmene Abagusii v Keni. Cyklus básní Christophera Okemwy A Withering Rose připravil autor speciálně pro české vydání. Čtyři ukázky z tohoto cyklu se dříve objevily časopisecky v Keni. Některé z těchto ukázek byly přeloženy do arménštiny a polštiny. Překlad Libora Martinka do češtiny byl pořízen z anglického originálu za jazykové spolupráce Simony Martinkové.

Sbírka Básně na fotografie z Akagi je inspirována knihou fotografií Jindřicha Štreita Japonsko – Lidé z Akagi (Rychnov nad Kněžnou, 1996) i později vydaným katalogem s názvem Japonsko 1995 – Návraty (Opava, 2008).
Jindřich Štreit, český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života pořídil během svého pobytu v Akagi na podzim roku 1995 přes třináct tisíc snímků. V knize Japonsko – Lidé z Akagi je jich zastoupeno pouze padesát. Padesát fotografií evidentně přátelských, prostých lidí z Akagi, pracujících, bavících i modlících se rolníků, jejich veselých dětí, ale také náboženský obřad vykonávajících nebo meditujících mnichů z tohoto mikroregionu.
Autor básní Libor Martinek debutoval dvojjazyčnou česko-polskou sbírkou Co patří Večernici – Sekrety Gwiazdy Wieczornej (Opava – Kielce, 2001). Od té doby získal mnoho ocenění v mezinárodních básnických soutěžích v České republice a v Polsku.

Sbírka Stěny ze skla pochází z literární pozůstalosti Petra Špangera. Autor ji připravoval k vydání, ale jeho předčasná smrt tento projekt přerušila. Jde tedy o autorský text tzv. poslední ruky. Díky laskavému svolení dědiců autorských práv se dočkala vydání jako regulérní, avšak bohužel posthumní čtvrtý Špangerův básnický opus. Některé básně z této sbírky se objevují již ve sbírce Němé slavnosti, ale Stěny ze skla nebyly zamýšleny jako výbor, proto ani není takto označována. Texty sbírky jsou upraveny především z hlediska současných pravidel českého pravopisu (jsou opraveny evidentní překlepy, chyby v interpunkci, v psaní předložek, velkých písmen apod.), básníkem vytvořená formální podoba básní je zcela respektována.

Básnická sbírka polské spisovatelky, básnířky, dramatičky a režisérky Daria Galant. Sama autorka o knize napsala:
„Jde o neobvyklou básnickou sbírku. Jejím neoddělitelným prvkem je soustředěné cítění a prožívání. A zároveň pozvednutí hlavy a pohled na život jako na lidskou bytost. Hrdou a vědomou si své lidskosti… Kromě poezie Slovanská siréna obsahuje také dojmy, příběh, popis toho, co v mém systému tvorby je také poezie a úzce souvisí s konkrétními díly. Připomínám lidový folklor, jenž je mi velmi drahý, ke kterému vždy přistupuji s velkou citlivostí a jemně připomínám recipientům literatury a umění, že jemu vděčíme za naši představivost.“

Sbírka vychází v elektronické podobě přeložena do českého a slovenského jazyka.

Šampaňské básníkům / Szampana dla poetów – česko-polský výbor z poezie prof. Vladimíra Křivánka (1951–2022) se soustřeďuje na autorovu tvorbu z posledního dvacetiletí. Editor, jímž byl literární vědec a básník doc. Libor Martinek, byl při svém výběru veden snahou připravit čtenáři komplexní prožitek jednotícím rámcem, kterým je melancholická nálada Křivánkových veršů. Nejde tedy o průřez celou Křivánkovou básnickou tvorbou (autor debutoval básnickou sbírkou Vypouštění holubice již v r. 1982), ale o výběr určený tonalitou veršů českého básníka, jenž autora představuje ve dvou základních polohách jeho tvorby. Tyto polohy bychom mohli vztáhnout k holanovské a skácelovské linii české poválečné poezie. Méně výrazně byly proto ve výboru zastoupeny dvě další významné vazby Křivánkovy lyriky – existencialistická (mohli bychom říci ortenovská) a východní (v návaznosti na starou čínskou lyriku, mj. Li Poa), jejichž předvedení by původní rámec výboru přeci jen narušilo. Překladu do polštiny se ujal polský básník Franciszek Nastulczyk.

Do myslí mnoha lidí téměř nikdo nevidí. Ve fantaskních světech uvnitř lebek se odehrávají roztodivné příběhy, ve kterých je myslící člověk středobodem. Jejich prožívání je mnohdy příjemné, jindy zase nikoliv. Univerzitní student mívá více starostí a myšlenek, než kdokoliv jiný. Dopolední rozptýlení na přednáškách rozervávají s přicházejícím večerem představy o světě, které by mnohdy měly zůstat pod pomyslným zámkem. Student toto někdy dokáže ovlivnit a jindy nedokáže. Život je totiž zřídka ovlivnitelný… A právě z tohoto rozporu autor sbírky čerpal.

Český výbor poezie Geo gratias Danuty Kostewiczové byl pořízen ze sbírek autorky v chronologickém pořadí jejich vydání s přihlédnutím k výboru Wiersze wybrane (výbor obdržel Cenu Světového dne poezie 2005 UNESCO ve Varšavě – „Poezja Dzisiaj“; Warszawa: IBiS, 2005), v němž se objevily i ukázky z autorčiny starší básnické tvorby v polštině, se kterou je obtížné se dnes seznámit. Naopak prezentace novější poezie Kostewiczové byla pořízena editorem českého svazku dle vlastního výboru (s varšavskou edicí není tedy totožný) a co se obsahu týče v návaznosti na konzultace s autorkou z následujících sbírek poezie: Uchwycić się ziemi (in Wiersze wybrane; 1. vyd. Wrocław: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, 1977), Cudowne prowizorium istnienia (Warszawa: Staromiejski Dom Kultury, 1997), Anatomia chwili (Warszawa: Staromiejski Dom Kultury, 1999), Pawana na śmierć wróbla (Bydgoszcz: Świadectwo, 2003), Punkt (Bydgoszcz: GraDar, 2003), Geo gratias (Bydgoszcz: Biblioteka „Tematu“, 2006), Ono (Bydgoszcz: Biblioteka „Tematu“, 2009).

Vydání výboru Geo gratias ve formě e-knihy je mírně upravenou verzí vydání knižního (Opava 2019).

Libor Martinek

Elektronická kniha Návrat je nové vydání českého překladu Libora Martinka sbírky veršů Bonifacyho Miązka Návrat (2005 Opava), které vychází z londýnského vydání výboru autorových veršů Sandomierskie wirydarze (2004, London, Oficyna Poetów i Malarzy) v redakci a výboru Krystyny Bednarczykové. Pro vydání v podobě e-knihy byl text aktualizován, upraven a doplněn o recenzní ohlas PaedDr. Iva Haráka, Ph.D.

Bonifacy Miązek (*27. 3. 1935 Kolonia Szczerbacka, Polsko) je předním představitelem tzv. kněžské poezie, v níž hledá odpověď na složité existenciální otázky a do značné míry odhaluje emocionální a duchovní napětí, jemuž je kněz při své službě vystaven. Od roku 1965 žije v Rakousku. Od roku 1973 přednáší polskou literaturu na Ústavu slavistiky Vídeňské univerzity, v roce 1984 byl jmenován docentem slavistiky. Ve Vídni působí rovněž jako duchovní pastýř v jedné z tamních far, v roce 1989 byl jmenován infulátem. Obdržel několik literárních cen, za celoživotní tvorbu mu byla v r. 1972 udělena prestižní Cena Kościelských. Verše Bonifacyho Miązka byly zařazeny do několika významných básnických antologií – například Na mojej ziemi był Oświęcim (1987), jež vyšla polsky a německy. Ukázky z básnické tvorby Bonifacyho Miązka byly přeloženy do řady evropských jazyků a uveřejněny na stránkách časopisů v České republice, Německu, Rakousku a na Slovensku.

Sbírka poezie Aleksandra Nawrockého Hlohový náhrdelník představuje kompletní překlad jeho polské sbírky Dla zakochanych (1996, Pro zamilované) z edice vydavatelství IBiS Najpiękniejsze wiersze (Nejkrásnější básně), v níž byly dosud vydány milostné básně polských klasiků – Krzysztofa Kamila Baczyńského, Konstantyho Ildefonse Gałczyńského, Bolesława Leśmiana, Adama Mickiewicze, Marie Pawlikowské-Jasnorzewské, Haliny Poświatowské, Kazimierza Tetmajera-Przerwy, Juliusze Słowackého a dalších.

Láska v těchto velmi pěkných básních není jen fyzickou fascinací a fyzickým naplněním, ale také romancí duše a těla a nezřídka trápením z rozchodů nebo jednoduše z nedostatku vzájemného porozumění. Neskrývám, že báseň Pro zamilované je nejpřesvědčivější částí lyriky v současné poezii. Tyto básně vidíme a cítíme, by co víc – vidíme a cítíme ženu, kterou básník stvořil a k níž a o níž teď hovoří.
Piotr Kuncewicz

Jde o pěknou a moudrou milostnou lyriku. Jemnou a smyslnou, něžnou i „smýkanou“ vášněmi. Velmi plastickou, nasycenou barvami a vůněmi. Autor miluje ženy, ale také se snaží jim porozumět. Láska je v těchto milostných básních často dramatická, neboť touha zde bojuje s hříchem, radostné nadšení se stínem smrti. Láska ženy je pro básníka největším darem tohoto světa. Ženu proto vidí v okouzlení a oslnění.
Zbigniew Jerzyna

Aleksander Nawrocki s jistotou virtuosa zahrál na jediný sólový nástroj – ženu. A zahrál i pro jediného posluchače: ženu. I když má v průběhu koncertu vícero tváří a je nositelkou různých jmen. Milostné tóny se slévají v polyfonní monolit, erektivně a triumfálně směřující vzhůru, transcendující to nejzákladnější a nejarchetypálnější, co může mezi oběma pohlavími probíhat. Ano, muži mohou být účastni toho slavení a koncertu, ale není určen pro ně, Nawrocki jím skládá hold ženě. Možná ještě důsledněji a hloub fenoménu ženství, tomu, o čem sníme a co celý život hledáme jako ideál, jako nedostižný cíl, jako zásadní směřování a poměřování.
Neboť jakkoli dokonalí, virtuózní a sebejistí si, bez žen bychom nemohli nikdy poznat svou velikost (či malost) a bez žen bychom nikdy nemohli být účastni onoho zázraku, který z nedostatku lepších příměrů nazýváme láskou.
Jiří Staněk

Zdálo by se, že v popředí básníkova zájmu je samotný milostný akt nahlížený z mnoha úhlů a podávaný se vzácnou cudností. Autorovi nicméně nejde o uzavřený zážitek, ale o obecné poselství adresované tomu, kdo bude prožívat stejné situace a je ve chvíli tvoření básně již jakoby přítomen. Přitom je každé číslo sbírky zcela autonomní a prosté jakéhokoli verbalismu, je otevřeno svou myšlenkovou a poetickou hodnotou. Sbírka má v titulu Erotikon, ale básník nevede čtenáře jen do oblasti smyslů. Láska je to, co je leitmotivem celé sbírky, nebo také erotika podmíněná láskou, takovou, která pohybuje vnitřními dějinami člověka a posouvá je vpřed.

Elektronická kniha Výbor z poezie z let 1980–2017 polského básníka Zbigniewa Chojnowského obsahuje tři výbory autorovy poezie v českém překladu Libora Martinka, které byly publikované v tištěných vydání v opavském nakladatelství Literature & Sciences: Mazurské odjezdy (2012, 156 s.); Mazurské dědictví (2013, 68 s.); Viditelný obzor. Vždy je někde noc (2018, 204 s.).
Struktura sbírek zůstala stejná, a to přesto, že se některé básně opakují. Doslovy byly aktualizovány.

Autor o knize říká: Případová studie Literatura Opavska v letech 1990–2023 spadá do oblasti nového (kulturního) regionalismu (a jeho projevů ve sféře literatury, především beletrie – krásné literatury). Ačkoli sledujeme literaturu v oblasti Opavska, není možné text chápat ani jako mapování vysloveně regionální literatury, která je v současnosti rozuměna jako forma rozvoje národní literatury, jež je obohacena o regionální zkušenost… Nezkoumáme zásadně ani regionální tradice, i když na některé její prvky upozorňujeme, neboť spojitost mechanismů vnímání a působení literárních tradic s fikčními světy literárních děl a jejich topikou jsou zcela průkazné… Naše práce není ani klasickou literárněvědnou (literárněhistorickou, literárněkritickou) studií, jelikož je první syntézou literárního dění v regionu, a to během zásadně krátkého úseku let 1990 až 2023. Nicméně taková literárněhistorická syntéza bude jistě potřebná a po sběru dat, a to nejen historiografických, mj. literárního života a aktivit spjatých s lokalitou Opavska, ale také komunikačně-recepčních (mj. literární kritika jako první instance recepce), které poslouží k lepší axiologické orientaci v materiálu výzkumu, bude možné v tématu pokračovat na vyšší úrovni syntézy… Naše přítomná práce (jako případová studie) v podobě e-knihy je svým žánrovým zaměřením recepčně nenáročným literárním kompendiem, které může vhodným způsobem posloužit zájemcům o tuto oblast Slezska a severní Moravy, a to jak uvnitř (školy instituce, organizace atp.), tak vně (redakce časopisů, nakladatelství a další jednotky literárního provozu) a také je svědectvím toho, že literární život v regionu se rozvíjí (bez zvláštního ohledu na skutečnost jeho postavení na periferii) poměrně zajímavým a dynamickým způsobem (také díky kulturním a vzdělávacím institucím). Jde o doklad teze, že z hlediska vztahu centrum – periferie může obohacovat střed a jeho kulturu také region a jeho písemnictví o některé významné podněty, ale i hodnoty. Zároveň by tato práce měla posloužit jako bariéra proti zbytečné předsudečnosti, ostatně často ani nevycházející z centra, ale z jistého, poměrně blízkého, avšak z hlediska tradic a hodnot zcela jinak utvářeného regionu, stále však situovaného v prostoru severní Moravy a Slezska.

Studie Fryderyk Chopin v Čechách. Ohlasy jeho pobytu v české a polské literatuře se soustřeďuje na osobnost polského romantického skladatele Fryderyka Chopina u příležitosti sto šedesáti let od události roku 1863 ve Varšavě, kdy ruští vojáci vyhodili Chopinův nástroj z okna. Zaměřuje se především na obraz osobnosti skladatele a jeho pobytu v Čechách v české a polské literatuře.
Chopin sám jevil zájem o literaturu a soudobé umění vůbec, koncentrujeme proto naši pozornost zčásti ke vztahu literatury a hudby v jeho díle, ale zejména reflektujeme interdisciplinární problematiku hudba – literatura v dílech českých spisovatelů inspirovaných Chopinovým životem a dílem.
Nedílnou součástí této dílčí studie je zařazení domácích i zahraničních ohlasů na naši dřívější studii Fryderyk Chopin v české literatuře (Opava, 2013). Tím chceme pouze naznačit, že tématu se věnujeme dlouhodobě.

Libor Martinek

Tato práce původně vznikla v rámci našeho doktorského studia dějin české literatury na FF MU v Brně. Volba tématu nám umožnila lépe porozumět některém velmi specifickým otázkám osvícenství a raného romantismu v Čechách. Později bylo zvažováno její polské vydání v některém odborném časopise, k čemuž byl určen také posudek prof. Ignacyho Fiuta z Krakova. K vydání nakonec nedošlo, jelikož se nenašel vhodný překladatel a ani potřebné finanční prostředky, které by uhradily honorář za poměrně náročný translační výkon. Vydavatelské recenze pro českou edici této naší případové studie se ujal filozof Mgr. Marek Timko, Ph.D. Oběma recenzentům za jejich ochotu děkujeme.
Posléze se v tisku objevila komplexnější odborná práce Hany Šmahelové Bernard Bolzano a české národní obrození (Český časopis historický, 2002, č. 1), takže jsme zanechali našeho úsilí o vydání dílčí studie o Bolzanovi v polském odborném prostředí, která by však mohla oživit zájem o tuto významnou filozofickou osobnost, jež by se mohla setkat se zájmem polských vědců z oblasti humanitních i přírodovědných disciplín.
Mnohé Bolzanovy myšlenky, uváděné v této práci, se však mohou jevit podnětné i dnes. Například o vlastenectví a lásce k rodné zemi, vzájemně plodné, spolupráce národů bez vzájemného utlačování, napadání apod. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli ji vydat v českém prostředí ve formě e-knihy, aniž jsme její verzi z roku 2009 aktualizovali. To, co považujeme za důležité, v ní bylo řečeno v dostatečné míře.

V Opavě 26. 12. 2022.

Libor Martinek

Odborná publikace polského literárního historika, polonisty, sinologa, překladatele a básníka dr. Dariusze Tomasze Lebiody Věčný oheň, Jidi Majia – Život a dílo vyšla pod originálním názvem Odwieczny ogień, Życie i twórczość Jidiego Majii v polské Bydhošti v roce 2019 v knižní edici „Biblioteka Tematu“. Pro potřeby českého vydání v roce 2022 jsme publikaci aktualizovali několika položkami v Bibliografii a Cenách (udělených Jidi Majiaa). Anglické texty v této publikaci byly shodně s originálem převzaty z textů sinologa a překladatele díla Jidi Majiaa do angličtiny prof. Denise Maira.
Kniha Dariusze Lebiody Odwieczny ogień, Życie i twórczość Jidiego Majii se rovněž dočkala překladu do čínštiny (Šanghaj, 2021).

LIBOR MARTINEK

Kniha Władysław Sikora (1933–2015), Portrét těšínského spisovatele je věnována polskému spisovateli z českého Těšínska, jenž byl po dlouhou dobu jedním z nemnoha autorů polské národní menšiny, kteří významem svého díla překročili rodný region (mj. P. Kubisz, H. Jasiczek, W. Przeczek). Publikace přibližuje jeho osobnost a dílo v dosud nejdůkladnějším a nejširším badatelském pojetí. Důraz je přitom kladen na komparativní přístup k jeho literární beletristické tvorbě (poměrně široká oblast Sikorovy publicistiky v regionálním a národním tisku je proto ponechána stranou). Text knihy je určen nejen zájemcům o dílo tohoto těšínského barda, jenž šel ve stopách umění Stanisława Vincenze a dalších významných polských či evropských regionalistů, ale také širší odborné i laické veřejnosti (nevyjímaje v to učitele ZŠ a SŠ s českým nebo polským jazykem vyučovacím na Těšínském Slezsku).

Libor Martinek

Kniha ve dvou dílech Dějiny literatury Krnovska (Od středověku po interetnické vztahy v literatuře 20. století a Od národního obrození do současnosti) je prvním pokusem o literárně-historický výzkum té části Slezska a severní Moravy, která dosud nebyla uceleným způsobem zmapována.
Autor usiluje o předložení materiálově co nejsolidněji zpracované a interpretačně spolehlivé odborné publikace s tím, že regionální literatura bude stále vznikat v přirozených regionech, budou-li pro to podmínky. Literaturu v regionech lze (např. podle Petera Zajace) chápat jako pulzující literární organizmy a ty je nutné vždy nejprve odhalit ad hoc a teprve poté se pokusit o jejich analýzu. Kniha má charakter kompendia a není určena pouze odborníkům, nýbrž široké veřejnosti.

Tvorba Henryka Jasiczka, polsky píšícího spisovatele z českého Těšínska (1919–1976), má význam pro polskou literaturu nejen na Těšínském Slezsku. Její hodnota spočívá v průkopnictví jak tematickém, tak tvárném, ve vyrovnání se s moderní prózou i poezií, byť ovlivněnými prostředím, tedy regionem. Jasiczek měl zakázáno publikovat v Československu po roce 1968, přesto stále literárně tvořil a některé jeho práce vyšly během tzv. normalizace v Československu 70. – 80. let 20. století knižně v sousedním Polsku a pak zejména po roce 1989. Jasiczkova tvorba patří svým jazykem do polské literatury, ale zároveň spadá do literatury vytvářené na českém území (stejně tak jako kdysi třeba pražská židovská a německá literatura). Literatura vznikající na území České republiky byla ve svém celku ochuzena tím, že dosud nebyla oficiálně vydána žádná zásadní studie o Jasiczkovi, a to ani v českém překladu. Henryk Jasiczek svým celoživotním dílem výrazně obohatil polskou literaturu českého Těšínska a částečně i polskou národní literaturu, neboť jeho některá díla vyšla buď přímo v Polské republice, nebo tam byla distribuována ve významném počtu exemplářů.

LIBOR MARTINEK

Problematika regionální literatury Karvinska tvoří jednu z důležitých složek regionálního vědomí obyvatel dané oblasti a souvisí ve větší či menší míře s kulturními aspiracemi jeho obyvatel a tvůrců, kteří je reprezentují. Naše studie akcentuje zkoumání estetická funkce literárního díla, spolu s tím i jeho sociálně-psychologické aspekty. Regionální literárněvědný výzkum nemusí být ústupem od celostních hledisek národní literatury, ani z nároků na zkoumané hodnoty. Specifický územní a typologický výzkum nám umožnil, abychom se detailněji věnovali jak samotnému vývoji českého a polského písemnictví v regionu Karvinska, tak komparativnímu pohledu na stýkání se české a polské literatury (zdejší německou literaturu v naší studii nereflektujeme). Zároveň jsme považovali za důležité poukázat i na skutečnost vzniku literárních děl autorů, kteří nejsou rodáky z Karvinska, ale odjinud, a kteří do regionu přišli převážně za prací, avšak brali si z něj ve své literární tvorbě inspiraci. Zásadním kritériem pro podrobnější pojednání o dílech vybraných autorů pak byl význam jejich literárního díla; máme přitom na mysli beletrii, tedy texty s převahou estetické funkce, nikoli lokální písemnictví v jeho celku, jehož výzkum patří spíše do vlastivědy, literárního místopisu, popřípadě do sféry kulturně-antropologického bádání.

LIBOR MARTINEK

V naší studii zkoumáme projevy kulturní skupinové a individuální autorské identity především v krásné literatuře, popřípadě v některých příhodných žánrech lokálního písemnictví. Identitu je možné zkoumat z hlediska narativních struktur, ale v našem případě jinak, než jak to činí filozofové, kteří se zamýšlejí nad samotnou podstatou identity, psychologové, kteří např. upozorňují na dynamiku identity jedince v socializačním procesu a utváření osobnosti, sociální psychologové, varující před ztrátou identity v teorii davu, sociologové, zkoumající subjektivní zpracování biografické kontinuity/diskontinuity, a politologové, kteří uvažují v souvislosti s Evropskou unií o identitě evropanství. Identita je důležitá pro regionální, národnostní a národní povědomí etnické menšiny, kterou v našem případě představují obyvatelé českého Těšínska hlásící se k české a k polské národnosti (německá národnost, v regionu poměrně početná do odsunu po roce 1945, není předmětem naší pozornosti). Zkoumány jsou projevy bilingvismu v literatuře, problematika tzv. malé vlasti (v polštině „ojczyzny“), domova, rodného domu apod.

Poněkud obecný a abstraktní pojem identita, kterému lze rozumět univerzálně jako totožnosti (identifikaci potom jako procesu ztotožňování), prostřednictvím zapojení do určitých vztahů (regionálního, biografického, kulturního, politického, skupinového apod.) specifikujeme a přibližujeme určitému obsahu významů. Tyto obsahy jsou různě konkretizovány, tematizovány a symbolizovány v literatuře. „Identitu“ tudíž chápeme jako aktivní prvek, který logiku významu získává teprve tím, že je uveden do konkrétních vztahů.

Zkoumání identity si vyžaduje nejen tradiční biografický, strukturální nebo strukturálně-sémiotický postup, nýbrž z hlediska metodologie studie je nutné zohlednit i antropologickou dimenzi hledání možných koncepcí identit a způsobů identifikací. S vědomím, že z hlediska času, jenž je v literatuře úzce spojen s vyprávěním (narací), setkáváme se v beletristice s vyjádřením odlišné strategie autorských (spisovatelských) přístupů v souvislosti s kulturní, sociální, ekonomickou či politickou situací společnosti, která však v literatuře zdaleka není jejím prostým odrazem. Akcentujeme proti tomu hledisko komunikační, referenční a v odůvodněných případech transcendenční.

Co se týče konkrétního zkoumání individuální identity, činíme tak na příkladu významného spisovatele polské národnosti, polsky píšícího Pawła Kubisze (12. května 1907 Konská, Třinec – 19. srpna 1968 Český Těšín), jenž se stal obětí nevybíravých likvidačních praktik jako spisovatel, redaktor polského menšinového tisku ze strany krajských, okresních i místních orgánů KSČ a také nepřejících mu osob z Hlavního výboru Polského svazu kulturně-osvětového (PZKO).

LIBOR MARTINEK

V knize Obraz literatury z oblasti Jeseníků se zabýváme spisovateli, kteří se inspirovali Jesenickem i autory narozenými na Jesenicku – českými i německými. Nemohli jsme nezmínit německé vlastivědné pracovníky se vztahem k Jesenicku. Po válce se v umění i jinde výrazně projevila také řecká komunita, jejíž výraznou osobností byl Sotiris Joanidis. Z poválečného období zmiňujeme např. Věru Sládkovou, Vladimíra Körnera a další autory. Neopomíjíme příběhy s detektivní zápletkou nebo prózu s přírodní tematikou z Jesenicka, zpracování folklorních látek německými i českými autory, ale i moderní pohádky a pověsti v podání Miroslava Kubíčka. Z autorů střední a mladší generace mj. uvádíme Petra Špangera, Jaroslava Režného, Roberta Pocha, Aleše Kauera, Evu Fišerovou a Miluši Šajnohovou. Dále rozebíráme texty hudební skupiny Priessnitz, které je věnována celá jedna kapitola a s ní související následující kapitola s tématem komiksu Alois Nebel (Jaromír Švejdík alias Jaromír 99, Jaroslav Rudiš). V dalších kapitolách upozorňujeme na samizdatovou edici dramatika a režiséra J. A. Pitínského Žeň graefenbergská, uvádíme mladé autory poezie a prózy, a v závěru významná knižní nakladatelství v oblasti Jeseníků.

LIBOR MARTINEK

Knihu Dějiny literatury na Bruntálsku jsme pojali jako studii, ve které zkoumáme písemnictví oblasti odpovídající okresu Bruntál v jeho hranicích do roku 1960 před sloučením tří menších okresů – krnovského a rýmařovského spolu s bruntálským. V knize se zabýváme písemnictvím na Bruntálsku v době předbělohorské, uvádíme činnost moravského publicisty a pedagoga Karla Josepha Jurendeho, zdůrazňujeme význam knihoven řádu německých rytířů jako pramen poznání minulosti regionu. Dále se vyjadřujeme k problematice výzkumu sudetoněmecké literatury, literatury regionu dotýkající se odsunu sudetských Němců a jejich literárních návratů a k působení některých německých vlastivědných pracovníků. Devátá kapitola pojednává o pověsťovém a pohádkovém žánru v literatuře se vztahem k Bruntálsku, desátá o časopise Vlastivěda Severomoravského kraje – okres Bruntál. V dalších kapitolách zkoumáme regionální literaturu období českého národního obrození a období po první světové válce. Popisujeme zde fikci – vyprávění Poslanec na trakaři, ve kterém spisovatel Jaroslav Hašek údajně navštívil Bruntál. V třinácté kapitole je zmíněna výpověď o událostech roku 1938 tehdejšího okresního hejtmana v Bruntále JUDr. Jana Brothánka. Následuje pojednání o literatuře regionu z období po druhé světové válce a o literárních dílech s kolonizační tematikou. Předposlední kapitola zkoumá literární tvorbu mladších autorů na Bruntálsku. Na závěr knihy zmiňujeme regionální nakladatelství a vydavatelství.

LIBOR MARTINEK

E-knihy jsou super!

Vydané knihy

Beletrie

Poezie

Naučná literatura